Cau doma! Dnes je 5. zari (ale v Cesku uz sesteho, to znamena, ze cteny pan bratr ma narozeniny, k nimz mu jiz byla zaslana pohlednice) - a ja vyuzivam perfektnich sluzeb mistni knihovny (no, popravde receno, zatim jsem je moc neproveril, perfektni jsou ale v tom, ze je mohu vyuzivat az do deviti hodin). Dnes jsme byli pro zmenu opet v Bentley - potkali jsme tam par Evropanek, ktere si od nas kupovaly plakaty. Skola je to vubec hodne mezinarodni, studuji tam studenti z velke spousty zemi.

Vecer jsme si, jak se jiz stava tradici, najali studenty, aby nam pomohli sklidit vsechno do auta (usetri nam to hodinu casu) a hura domu zacpanymi ulicemi Bostonu. Poslouchali jsme skvele radio WROR - tady se rozhlasove stanice nejmenuji jako u nas, treba Vltava nebo Alfa, ale nazev je tvoren ctyrmi pismenky, z nichz prvni je dvojite V. (Neznam ani jednu vyjimku, videl jsem i seznam stanic a bylo to tak opravdu u vsech). V Hamptonu byly nejposlouchanejsi WHEB a WERZ, dale take WOKQ. Snad se takove nazvy neprenesou k nam.

Hudby si ted uzivame vice - radio nebo CD nam hraje u plakatu po cely den. CD prehravace jsme kupovali uz dva, ten prvni nam spadl a rozbil se hned prvni den. Ted je v opravne, ktera bude zadarmo (museli jsme ale Americanum vysvetlovat, ze polamane dvirka se daji opravit - tady by ho snad jinak zahodili a koupili novy).

Vubec tady maji spoustu veci na jedno pouziti. Treba pribory a talire v jidelnach na univeriste - pritom jist z plastu a nemoci ani poradne ukrojit maso neni zadne poteseni). Ale neda se nic delat, akorat se tesit dom na pecene kuratko s ryzi a houbami a jahody s tvarohem a mlekem, ktere si timto od maminky objednavam.

Tak cau!!!


6. zari (u nas uz 7.)

Tak Vas opet zdravim z Reverske knihovny a mam pro Vas dalsi postreh: je tady strasne malo billboardu a reklam vubec. Firmy asi maji zakazniku dost i tak, a tak se o ne nemusi pretahovat - tomu by nasvedcovala i nevysoka kultura prodeje a mnohdy trosku vetsi neporadek, nez jsme zvykli u nas (pochopitelne se neda uplne zobecnovat).

Jeste bych mohl napsat neco o typech plakatu, ktere prodavame - jsou v zasade ctyri zakladni tematicke oblasti: hudba, film, pop-art (to jsou takove ty radoby legracni plakaty s Mendelejovou tabulkou, kde jsou misto prvku druhy alkoholu, andelicci v nebi kourici marihuanu a podobne), a fine art (slavne obrazy - Monet, Van Gogh, Michelangello, Kandinsky a tak).

Nejprodavanejsi plakaty jsou asi plakaty z filmu Scarface, plakaty se zpevakem Davem Mathewsem a Bobem Marlym, John Belushi pijici whisky (nebo neco podobneho), Muhammad Ali v ringu (fakt pekny plakat), Hvezdna noc od Van Gogha a Konec bitvy od Marca.

Ted mi volala Stana, ktera jezdi na route s Petrem, zitra se s nimi potkame, bude urcite co probirat (uz jsme se nevideli 14 dni, Stana s Petrou jsou velke kamaradky a strasne dlouho si volaji - to sou pak ucty za telefon... Petr porad neopustil myslenku prejet v rijnu cele USA az do San Francisca, ja jsem stale skepticky (znamena to strasne dlouhou dobu prosedet v aute).

Toz cuz burt a take care! (Pardon, ja se snazim, aby se mi anglictina do cestiny nemichala - a celkem se mi to dari, ale jsou slova jako treba laundromat (pradelna), ktera se i mezi Cechy pouzivaji v puvodni versi. Anglicke fraze v cestine (zvlast jsou-li doslovne prelozene) jsou nekdy smesne, ale aspon si clovek uvedomi, ze zpusob mysleni, ktery nam dava nas rodny jazyk, neni ten jediny mozny).

Takze se opatrujte!


Dnes mame 10. zari a my prave prodavamena Bowdoin College ve statu Maine. Je to pry velice dobra universita (jedna z nejlepsich tady) - a je taky na mistni pomery hodne stara (pres 200 let). studoval tu i jeden americky president, jehoz jmeno jsem zapomnel a napisu je sem zitra.

Vcera jsme narozdil od vetsiny ostatnich taky pracovali - byli jsme na jednom trhu v Bostonu - byi tam obchodnici s hadrama, s jidlem a pitim (tech bylo nejvic, protoze se tu strasne moc ji), aktiviste presvedcujici lidi, aby podepsali jejich petice anebo volili jejich kandidata do mestske rady ci kongresu (takove veci se tu berou vazne) a konecne osvetove stanky, kde lide dostavaji rady, jak bojovat proti ruznym nemocem a podobne. Hraly tam dobre kapely a bylo tam opravdu zivo. Presto se plakatu moc neprodalo.

V Bitesi se bude ve stredu stavet maja a otvirat sklipky, tak at se hody vydari!!! A jeste jedna vec: kmotro, ozvi se mi nejak, neda se Ti napsat mail (stale to pise nejake divne hlasky jako ze Tvuj ucet najednou neexistuje). Diky.

Tak ahoj.


10.zari

Dnesek asi bude dnem, ktery si budu nejakou dobu pamatovat a o nemz se budou deti ucit v hodinach dejepisu. po vcerejsim vecernim vyletuna pobrezi (priroda statu maine je opravdu krasna, navic jsme videli jeden most, ktery nebyl postaven na pilirich, ale byl pro jistotu podlozen kamennymi kvadry, mezi nimiz jsou mezery pro vodu - nic exra, ale pro Amerticany to je vyjimecne konstrukcni reseni) jsme dnes rano rozdelali plakaty (dnes na rozdil od vcerejska venku). Po ranumoc lidi nikdy nechodi, tak jsem se sel najist a preparkovat auto - a kdyz jsem se vracel, Petra mi uz oznamovala, ze po Americe utoci teroristi a ze studentky chodi s brekem. Opravdu dnes asi poprve vetsina lidi chodila se smutnym a zamyslenym oblicejem, coz se tady moc nestava. o utocich uz asi vite z novin, v prvnich minutach bych rozsah utoku tipoval na jeste vetsi (nerozumim z radia vsechno, rikali o ervakuacich mrakodrapu z ruznych mest).

narazit velkym letadlem do jedne z nejvyssich budov sveta a symbolu americkeho blahobytu, totiz Svetoveho obchodniho centra, to je opravdu neco. Cela Amerika je z toho vzhuru nohama, nemluvi se o nicem jinem, telefony funguji katastrofalne, zvlast New york a Washington musi byt uplne paralyzovane.

Americany, kteri si mysli, ze jsou mistri sveta ve vsem, to zcela ohromilo, v radiu bezi anketa o tom, jestli se maji pouzit jaderne zbrane proti puvodcum utoku (podezira se Taliban a Palestinci).

Jakkoli je to velka tragedie, prece jen bych upozornil, ze v rozvojovych zemich umiraji mnohem vetsipocty lidi, aniz by musely - a nikoho to prilis nevzrusuje. Snad to tedy privede vlady USA a evropskych zemi k zamysleni.

No nic, my ted pojedeme zpatky (zavreli jsme drive, stejne nikdo na plakaty nemel naladu), ozvu se brzy.

Tak ahoj.


13. zari

Svet se zblaznil, ale vic o tom napisu az priste, aby to melo hlavu a patu. Zivot jde ovsem dal. Bohuzel se zda, ze zatim ten hrozny utok Ameriku k zamysleni neprivadi.

Zitra posledni den na Tufts University a vikend konecne cely volny, takze uz se tesime.

Omlouvam se za strucnost, ale je uz vecer a hlava nepracuje tak rychle.

Ahoj.


Dnes je streda 18. zari a my jsme prave treti a posledni den na Wheaton College v jiznim Massachusetts. Mam chvilku casu na to, abych se dnes trosku rozepsal o tom vsem, co se stalo z aposledni tyden.

Utoky z minuleho utery jsou stale tim, o cem se nejvic mluvi. Vlajky jsou stale stazene na pul zerdi, navic spousta lidi ma vlajky na domech a na autech. Vybiraji se penize na pomoc rodinam obeti, v New Yorku se stale odklizeji trosky (pry to bude trvat asi mesic). O vikendu tam byli Oleg a Iveta, co taky prodavaji plakaty; Oleg se Ivete ztratil.

Jsem celkem zvedavy, jak zareaguje Afghanistan - na jedne strane tam je asi Bin Ladin hrdinou, na druhe strane pokud ho nevydaji, riskuji, ze jim Amerika rozbombarduje zemi. Verejne mineni je tomu podle vseho hodne nakloneno - a president Bush zrejme nebude tim, kdo by neco takoveho blokoval. V krizovych situacich je president a jeho rozhodnuti respektovano vsemi, ma take velikou podporu v mediich.

Vsude kolem silnic jsou napisy Buh zehnej Americe, v televizi stale predstavuji lidi, kteri v utery zemreli, na fotbalovych zapasech, ktere se od pondelka opet hraji, se zoiva hymna (tu maji Americani fakt peknou).

Utociste nachazi Americane v nabozenstvi, vsude se konaji bohosluzby a modlitby za mrtve. Americani jsou vubec hodne religiozni, jejich spiritualita je ovsem hodne odlisna od stredoevropske. Zatimco u nas se v kostelech zpivaji hlavne casem proverene, vznesene znejici pisne, jejichz slova co nejvice chvali a oslavuji Boha, tady prevazuji pisne pomerne moderni, nekdy az neuveritelne sentimentalni. A stejne jako se v Americe dari obrovskym nakupnim centrum (nakupovani je zpusobem traveni volneho casu), vznikaji u velkych mest i obrovske kostely. (Vic o tom tady ).

V nedeli jsme se byli podivat v bostonskem Chinatown - opravdu je tam naprosta vetsina Cinanu, cinske napisy, cinske noviny, cinske restaurace (dali jsme si dobry obed a skoro cely jsem ho snedl hulkama, az kdyz na mne vsichni cekali, snedl jsem zbytek priborem). Clovek se citi skoro jak v Asii.

Jeste den predtim jsme si udelali vylet do Manchestru (New Hampshire) - mesto moderni, ciste, ale celkem bez zivota (na ulicich skoro zadni chodci - ale tak to je skoro vsude, protoze se vsude jezdi autem). Divadlo, koncert vazne hudby nebo neco podobneho tady clovek skoro nenajde, vubec zabava tady neni prilis pestra.

Zacatkem pristiho tydne mame jet na nejakou universitu do New Yorku, tak uvidime, jak to tam bude vypadat.

Tak ahoj!



Cau, dnes jen ve zkratce, nebot knihovna zavira za chvilku> Jsme v New Yorku na vylete s Petrem (ja ani ne tak na vylete, protoze v pondeli, utery a stredu tadfy prodavame. Prvni dojem z tohoto mesta byl rozporuplny (je to strasne velke, prijeli jsme do Bronxu, coz je chuda a spinava ctvrt. Nasli jsme si hostel u Central Parku, byli jsme v katerdrale sv. Patrika na svatbe - oddavajicim byl sam arcibiskup New Yorsky. Mrakodrapu je tu fakt strasne moc, ke svet. obch. centru (byvalemu) jsme jeste nedosli, knihovna zavira za 1 minutu, cau.


Cau, minula zprava je ze soboty (nema datum), dnesni je ze ctvrtku 27. zari. V New Yorku je (resp. v sobotu byla) zavrena jeste celkem velka oblast, je tam spousta policajtu, nejaci vojaci a tak. Trosek je fakt moc a odklizet se asi bude jeste nejakou dobu. V New Yorku jsou lide jini, mene duverivi, a to i na universitach (mame tento tyden tri university tesne u new Yorku, dnes je to Marist College, vypada opravdu prepychove, asi nejlepsi, co jsme byli). Zitra je posledni den prodeje, pojdeme s Petrou na paradni veceri (na tu pujdeme neplanovane i dneska).

Pristi tyden budu jeste delat ve skladu (tridit plakaty a tak) a pak budem cestovat po okoli - ne ale do San Francisca (ufff).

Plakaty God Bless America a podobne s vlajkami a mrakodrapy uz jsme dostali i my (2 ze tri druhu byly vyprodany za 3 dny). Z utoku na WTC si Americani udelali pekny kseft (v New Yorku prodavaji za dolar fotky s WTC, spousta tricek s timtez motivem a s vlasteneckymi napisy, spousta vlajek, zanedlouho to snad bude i na spodnim pradle).

Prave jste docetli dnesni zpravu. Ladislav Koubek, Poughkeepsie, New York.

Cau.

P.S.: Oslavte poradne Vaclava, naseho patrona!

P.S.II: Jeste jsem zapomnel napsat, ze v leccems jsou tady celkem amateri, treba prevod penez z uctu v jedne bance na ucet u jine banky se dela tak, ze pracovnik jedne banky vezme penize a zanese je na pobocku te druhe banky. To nam bylo receno jako zduvodneni obrovskych poplatku za prevod.

P.S.III: A vy, studenti, se poradne zacnete ucit, prazdniny skoncily.


Sobota 29. zari

Posledni dva dny prodeje byly opravdu dobre - krasne university (Marist college je snad nejhezci, co jsme videli), vetsi zajem o plakaty, skvele menzy (za 5 - 6 dolaru se dostanete do salu, kde muzete jist kolik chcete a ceho chcete, (jsou tam same delikatesy, spousta ruznych druhu zeleniny, piti, ovoce, salatu, kurata, ryby, zmrzlina a spousta dalsiho. O takovych menzach se nam v Brne jen sni.) A co je nejlepsi - ve ctvrtek nas v Marist College odchytil borec, ktery tam uci mezikulturni komunikaci a pozval nas do sveho kursu, kde jsme vypraveli o nasich dojmech z Ameriky a Americanu, o rozdilech v komunikaci u nas a tady. Studentum jsme se libili, s vyucujicim jsme zasli bna veceri a dobre pokecali.

Vcera na Manhattanville byl taky dobry den, az na to, ze mi prisel vynadat nejaky Cinan ze sousedni skoly za to, ze jsem tam daval letaky (vubec mne nenapadlo, ze v jednom kampusu by mohly byt dve skoly, nebylo to nijak oddelene).

Vecer jsme jeli zase do Bostonu, kupodivu nebylo v apartmentu, kde bydlime, nijak narvano (cehoz jsme se bali, protoze vsech 20 skupin konci v techto dnech.) Tam se pak hodne pilo, bavilo a kourilo (az na mne, ktery jsem opet drogovemu pokuseni odolal) a pak se spalo (padl jsem jako prvni, byl jsem opravdu unaveny a nejsu na tak dlouhe ponocovani zvykly).

Rano (tzn. kolem poledne) jsme vyridili nejake veci jako je reklamace radia a ted uz jsme ve skladu. Predali jsmezbyle plakaty, utrzene penize a vsechny papiry a nasi ceste je konec. Bylo to dobre, Pan Buh zaplat.

Pristi tyden tady budu delat, potom budem s Petrem cestovat po vychode USA (v planu mame Niagary, Washington a New York jako operne body, doufam, ze budem hodne fotit).

To je vsechno. Druha cast Ctvrta cast

Zpet na usa.html

Zpet na hlavni stranku