6. srpna

Zdravim vsechny doma!

Letni prazdniny se nam (spis Vam, protoze my je budeme mit delsi :-)) prehouply do sve druhe poloviny - doufam, ze je stravite co nejlepe.

My jsme cely minuly tyden opravdu hodne pracovali (celkem jsem treba ja makal pres 70 hodin, z toho v sobotu 18!). Ted jsem z toho trochu unaveny, navic se pridaly drobne zdravotni potize (zpusobene i pocasim, ktere je hodne nevyzpytatelne). Dnes mam volno, tak se snad z toho dostanu.

V praci to jde lepe a lepe - to proto, ze uz me jen tak neco nazaskoci a nemusim se porad nekoho vyptavat, co mam zrovna delat, protoze sam nevim. Plati to i o Dunkinovi - prisli tam ted nejaci novi pracovnici, vypada to, ze si budem dobre rozumet.

Oliver jel dnes jeste s nejakymi slovenskymi holkami do Bilych hor, tak jsme zas jeli do knihovny stopem - neni to absolutne zadny problem.

Petr si uvedomil zajimavou vec (musim mu v tom dat zapravdu): prislusnici ruznych spolecenskych vrstev tu spolu komunikuji bez sebemensich problemu (i kdyz jedeme stavet stany do jakkoli honosne residence k hodne bohatym a uznavanym lidem, nidko se na nas nediva spatra, doktor se klidne pobavi s uklizeckou a tak.) Je to asi tim, ze kazdy je tady zvykly zacinat od piky a postupne se vypracovat, takze i ten doktor byl jednou v podobnem, postaveni jako jsme my. V Evrope jsou si lidi mnohem vzdalenejsi (kdybychom staveli stan u nas u nejakeho rybnika, tak budem kazdemu ukradeni, tady se lidi zastavuji a ptaji, co se bude konat za akci, jak velky je stan a tak). Mimochodem, jeste jsem tusim nezminil, ze borci staveli stan i v letnim sidle byvaleho presidenta George Bushe, otce soucasneho presidenta.

At je tady kdokoli jakkoli zvlastni, nikdo si ho nevsimne, je videt, ze kazdy je v Americe pristehovalcem.

V praci je s nama jeden opravdu velmi silny borec - jmenuje se Jake, je stejne stary jako ja a kazdy vecer vypije galon (3,8 litru) mleka. Je to ale zlocinec (tady se tak oznacuje) - prodaval drogy a delal pro mafii. Ted kvuli tomu nemuze delat spoustu veci - nemuze volit, pouzivat zbrane (to znamena ani nuz), nesmi vyjet z USA, nesezene jinou praci, nemuze si sehnat apartment (nikde zlocince nevezmou, tak bydli ve stanu a zuby si cisti v praci), nemuze pit atd. Za 7 let soudce rozhodne, zda mu bude nalepka zlocince odnata nebo jestli ji bude mit na dozivoti.

Justice tu funguje opravdu prikladne - kdyz clovek jeden tyden neco provede (neco drobnejsiho), druhy tyden ma soud - borci z prace maji soudy celkem bezne, hlavne za drogy a dopravni prestupky.

Trochu mi vadi Rusove, co s nami delaji. Tem jde jen o to, aby si vydelali co nejvic penez, (kolem poctu odpracovanych hodin a pomerne stupidnich programu v televizi se toci naprosta vetsina jejich hovoru, kterym pomalu zacinam rozumet, protoze slovni zasoba pouzivana v nich je dosti chuda.) Moc se mi nelibi, ze po praci se jen tak vysedava, nic se nedela a ceka, aby nabehly jeste nejake hodiny.

Jinak asi pred dvema tydny jsme Rusum rozdali prezdivky, moc jsme se pri jejich vymysleni pobavili a jsou pomerne vystihujici. Petr vypozoroval, ze prezdivky mame i my - zatim pochytil, ze mne rikaji Cert (snad celkem prilehave, muj oblicej takovy trochu je), spolecna prezdivka pro nas je Krestani (i s tou su spokojeny). Vypada to, oni nam dali hezci prezdivky nez my jim - ty jsou totiz trochu ironicke.

Od zitra prijdou tri novi pracovnici z Egypta, pry jsou hodne silni, tak uvidime...

Pekne zdravim a mejte se dobre.

Ahoj.


Nazdar!

Dnes mame 20. srpna, bez jednoho dne presne 33 let od vpadu vojsk Varsavske smlouvy do Ceskoslovenska. Nevim, jestli mame tu udalost slavit s ruskym,i kolegy :-)

Omlouvam se, ze jsem tak dlouho nic nenapsal - prvni volny den byl nedlouho po minule zprave, moc se mi navic nechtelo psat - a pak jsem dost dnu po sobe pracoval (asi 7). V sobotu jsme jeli na vylet do hor, a tak pisu az dnes (dom pujdu pesky, protoze auto ma Petr, ktery jel do Polandu ve statu Maine navstivit jednu slecnu z nasi fakulty.

Co je noveho? Od vcerejska presne za mesic uz se bude v Bitesi kacet maja, takze hody se nezadrzitelne blizi, sestricka bude tancovat s Martinem Dvorackem.

Jeste vic by Vas mohlo zajimat, co je noveho tady za morem. Tak tedy neni toho az tolik. Prace uz neni tak narocna (zvykli jsme si a naucili se techniku), ale stale je to dost na to, aby byl clovek unaveny. Vcera uplynuly presne dva mesice od naseho odletu, ode dneska za dva mesice letime zpet domu - tesne pred polovinou byva obdobi, kdy se to cloveku trochu vlece (tesi-li se dom), ale musime ten cas, co tady mame, jeste dobre vyuzit.

Prvni z nas Evropanu - Darius - se uz vratil domu do Litvy, za 12 dnu odjizdi studovat do Danska. Snad se mu bude darit i tam. V apartmetnu nas je tedy sedm, i ten jeden clovek se da poznat (mame vic prostoru a casu na vsecko). kamaradi z Egypta neprisli, a tak musel velky Misa (sef firmy) najmout jednoho kluka puvodem z Jamajky (Douglas), jeho manzelku (dela v dishroomu, kde holky pripravuji nadobi), dale Michala (ten je pro zmenu z Podebrad a trochu z Prahy) a Hanku (je na tom podobne). Trosku jim snad pomuzeme se zorientovat - pres tryden, mozna 14 dni, hledali praci v New Yorku a nenasli, tak prisli sem.

V sobotu jsme, jak uz bylo receno, byli opet v Bilych horach, tentokrat bylo lepsi pocasi a sestava pocetnejsi (ja, Petr, novy Michal a Polak Krzystof, ktereho tady v kostele poverili chozenim po sbirce) - zdolali jsme Mt Flume a Mt Liberty (hory priblizne velikosti Snezky). Na Mt Liberty jsme krmili ptacky, kteri nam priletali az na ruku -a taky jsme to fotili, takze to budete mit moznost taky videt.

V sobotu v noci mel Viktor (mimochodem nema obcanstvi zadne zeme, protoze v Lotyssku to nemaji Rusove uplne jednoduche; ma cizinecky pas Lotysska) potycku s nekolika Americany, kteri ho provokovali. Vyzvali ho na souboj jeden na jednoho, a pak ho zmlatili vsichni - v obliceji vypada fakt skarede (sramy, monokly, urazene kousku zubu), snad se z toho vyskrabe.

Vcera jsem po delsi dobe potkal Adelu - Cesku, se kterou jsem mluvil asi pred mesicem. Pobavil jsem se s ni trochu vic - dela totiz prava v Brne. Sli jsme spolu do hospody a pak na zmrzlinu k nam dom. Zna se velmi dobre s Martinem - klukem z nasi seminarni skupiny, ktery je ted pobliz San Francisca. Clovek najde zname vsude! (Jeden Cech tady potkal sveho byvaleho spoluzaka z karvine jen tak na parkovisti). Dnes jsem Adelu zase potkal v knihovne.

Vcera jsem taky zasel do launromatu (pradelny) - vcera se pradlo vypralo fakt pekne. (I kdyz ne idealne).

Pokracovat budu zase priste, ted jeste musim zkontrolovat, co je noveho na serverech Christnet.cz, www.lidovky.cz, www.velkabites.cz a snad i nekde jinde. V sobotu planujeme vylet do Bostonu (jeste si nejsem ucasti uplne jisty, mozna Vam napisu treba odtud.

Ahoj!


Patek, 24.srpna

Zdravim vsecky doma!!!

Kdyz jsme psal v pondeli posledni zpravy, netusil jsem, jaky den zaziju v utery a co bude nasledovat ve dnech dalsich. Nuze, posudte sami: rano jsme se probudili, zjistili, ze jsme zaspali (to se nam stalo podruhe, jednou jsme zaspali do Dunkin Donuts. Jinak tady ale zaspavam podstatne mene nez do skoly (tam si to totiz muzu dovolit, tady to neni tak jednoduche). Zavolal jsem, ze prijedeme pozde, vyjel s autem (trosku jsem pri tom odrel naraznik druhemu autu, ale je to jen kousek barvy - kdyz jsem se je vecer snazil najit, abych se pripadne omluvil majiteli, uz tam nebylo, ale neni to velka skoda). Pak jsme vyjeli na route - staveli jsme asi 6 mensich stanu ve meste vzdalenem 35 minut cestu. Kdyz jsme staveli posledni, zjistili jsme, ze nam chybi jedna noha. Tak jsme zavolali do skladu, kde slibili, ze ji hned dovezou. Za hodinu jsme volali zase a za dalsi jeste jednou, celkem jsme na tu nohu cekali tri hodiny.

Domu jsme se vratili az v pul desate, meli jsme rec s Rusama ohledne ubytovani (s jednim jsme se dost pohadali, nakonec jsme to vyresili). Nasledne jsem sel jeste ven k mori - a kdyz se vratim, co nevidi me oci: tri holky, vzrusene hovorici (zpocatku jsem nepoznal, ze cesky), s nimi Petr - a ze se mame hned oblect a jit s nimi do Mc Donaldu za nejakym borcem, co nabizi dobrou praci v Bostonu. Nechal jsem si to jeste jednou v klidu vysvetlit a vyrazili jsme. Mc Donald byl zavreny, nicmene po chvilce shaneni jsme toho borce nasli - je to sef firmy Global Prints a shanel lidi, kteri by jezdili po universitach a prodavali plakaty. To se nam moc libilo - hlavne kvuli cestovani, protoze se naskytla moznost videt hodne mist i dale od New Hampshiru. Navic poznat americke university neni taky k zahozeni.

Vstupni pohovor jsme vyridili u piva mezi dvanactou a jednou - a byli jsme prijati. To ale znamenalo skoncit nasledujici den praci v Exeteru a Hamptonu a odjet ve ctvrtek rano do Bostonu. Tak se take stalo. Spat jsem sel az ve tri - rano jsme oznamili, ze koncime (borci nas trochu varovali, abychom si dali bacha, ale vypada, ze zbytecne). Vyjel jsem na posledni cestu jako pracovnik Exeter Rent-all, pokazil nejake fotky (fotil jsem zbrkle a pak jsem musel vymenit film a nasvitil jsem ho - ja zkratka pres tyhle veci nejsu odbornik. Spolupracovnici ale fotky delaji taky, tak to snad dame dohromady). Odpoledne jsem dostal dopis od Jarusky Kucerove - prvni dopis, co mi sem dosel, jinak totiz dostavam jen maily.

Vecer jsme prijeli do Hamptonu, sbalil jsem si sve saky paky (moc jsem se s tim nezalamoval, nemam baleni rad), ctyri z nas koupili nezabvisle na sobe piva a byla rozluckova party. Z Exeteru se mi neodchazelo s lehkym srdcem, mrzi mne, ze jsme nemohli dat vedet vic dopredu. Ted nas budou trochu postradat, ale zvladnou to.

A ve ctvrtek (to znamena vcera) rano uz jsme si to mazali do Bostonu. Jeste s Krzystofem a Michalem, ktere jsme vzali na vylet. V Bostonu jsme byli za hodinku, vysadili jsme Polaky a zavolali do firmy, kam presne mame jet. Dorazili jsme presne, jak jsme meli - mezi devatou a desatou.

Z venku se mi budova, kde ted jsem, vubec nelibila (celkem skareda a opryskana), zevnitr to je mnohem lepsi. Od vcerejska do nedele absolvujeme trenink a v pondeli nebo v utery zaciname delat. Skoro vsichni jsou tady z Irska - a jsou hodne mili, zbytecne nepospichaji. Vcera jsme s Petrem pripravovali plakaty pro nej a jeho posadku, kterou tvori Ceska Stana, dnes holky pripravuji plakatyu pro mne a Petru, se kterou budu jezdit zase ja. Dostaneme pridelene auto a telefon, takze nase stare auto asi prenechame Oliverovi.

Vecer jsme se nastehovali do noveho apartmentu v Bostonu - Petr pak jel pro zbytek novych spolupracovniku do Hamptonu (tri holky - Stana, Petra a Iveta a jeden kluk - Rus Oleg). Rozloucili jsme se jeste s Polaky, kteri mi prozradili jedno tajemstvi: kdyz jsem se jich ptaval, kolik je hodin, ptal jsem se "Ktora dupa," protoze tak se to udajne rika v Lodzi. V Krakove (odtud je Krysytof) se rika "Ktora hora" a ve Varsave "Ktora godzina". Az vcera mi borci rekli, ze lodzska varianta, kterou jsem pouzival, znamena neco uplne jineho (ne uplne slusneho). Ja jsem to tusil hned, protoze se zpocatku smali, kdyz jsem se jich na spravny cas ptal, ale pak mne presvedcili, ze to je v poradku. Nebylo. Nenadelam nic.

Ted mam u sebe plan cest pro Route 20 - v nedeli a pondeli jedeme na University of Connecticut do mesta Stoors, v utery Simons College - Boston, ve stredu na Manhattanville College ve state New York, a tak dale - budem az do konce zari jezdit po statech Massachusetts, Connecticut, Vermont, New York a Rhode Island. No, mohlo to byt lepsi - jine routy jezdi po cele vychodni polovine USA, ale i tak by to melo byt pekne. Uz se tesim na nasi prvni cestu.

Takze to by pro dnesek mohlo byt vsechno, dalsi zpravy ted budu podavat mozna casteji, ale nepravidelne.

Tak se tam u nas opatrujte, myslete na to, ze vsechno zalezi na Vas, na nas, ale hlavne teda tady vlevo na Vas, (Kdo sedite zrovna vlevo, nevzpominetjte na Zaskok, nebo si radsi presednete).


3.zari je prvni den skoly pro vsechny nase skolou povinne i nepovinne (ty starsi, treba mou sestricku) - tak hodne stesti! Tady skola zacala uz minulou stredu, 29. srpna - dnes ale maji vsichni (krome nas) volno, protoye je Labor den, tedy Den prace, ktery je statnim svatkem. My mame neco podobneho 1. maje. Minuly tyden uz jsme natvrdo pracovali - je to celkem velka zodpovednost - za auto, za naklad, za penize a papiry, ale je to celkem zabavne. Uz se zacinam orientovat ve vsech druzich plakatu, ktere mame, rad bych nejakedovezl domu, ale nevim, jak to bude s dopravou.

Mohl bych mit trochu vice spanku, nekdy nam prace zabere fakt hodne casu (extrem byl minule utery a stredu - v utery skoncit na universite v Bostonu pred sedmou vecer, pak jet do New Yorku, najit universitu, ubytovani, jit spat v pul treti a vstavat v sest, abychom mohli v sedm zacit rozbalovat veci. Druhy den to bylo podobne.)

V sobotu jsme se byli zase podivat v Hamptonu - vyridili jsme nektere veci, jako je treba vyzvednuti vyplaty, vyprani pradla, nakup a navsteva byvalych kolegu). Ted se tam skoro 2 tydny urcite nepodivame.

Dnes posledni den prodavame na Bentley College - je to pekna soukronma universita, studenti jsou pri prednaskach zasobovani potravinami, vsude spousta prazdnych pocitacovych uceben, vse krasne upravene - parada. Vecer nas pak ceka tri az ctyrhodinova cesta do Vermontu. Tam se tesim, je to pry dobry stat - a dalsi sobotu mame volno, takze by snad mohly vyjit Niagarske vodopady.

Jeste bych mel po delsi dobe pripsat neco o Americanech. Potkavame hodne strasne tklustych lidi, takovi typicti - ale je nam trapne je fotit. Americani jsou v leccems mnohem prisnejsi nez my - treba mame jeden plakat, kde borec pije whiskey; u nas by nikoho nevzrusil, ale tady nam ho zakazali prodavat, protoze propaguje alkohol. S kupovanim alkoholu tady jsou vubec trochu problemy - v Massachusetts se nesmi prodavat v nedele a svatky, navic mnohdy nestaci ani pas jako prukaz totoznosti (posledni den v Hamptonu jsem kupoval piva, ukazal pas, z nejz bylo jasne, ze je mi 21, ale stejne jsem neuspel - bylo mi receno, ze ruske pasy neberou. Kdyz jsem argumentoval, ze to je cesky pas a ze v nem mam visum vydane Spojenymi Staty, zacala pani listovat v nejake brozurce, kde byly fotky vsech moznych prukazu. Hledala dlouho - a asi by nenasla, ale to uz jsem otraven odchazel pryc.

Ted se budu muset vzdalit (prijel jsem jen do skladu vyridit nejake veci, Petra ted prodava sama), ale dalsi zpravy snad budou brzo.

Tak ahoj.


Tak ne, ze bych byl jeste nastvany, ale vcera vecer jsem celkem byl (a Petra pochopitelne taky). Posudte sami: je sest hodin, prave jsme poklidili vsechno na Bentley College, kde jsme udelali velkou reklamu, ze prodavame posledni den, chystame se do Vermontu - a najednou zazconi telefon a je nam, sdeleno, ze casy se meni a ze misto Vermontu zustavame do konce tydne v Bentley. Ne, ze by to nebyla pekna skola, ale vzhledem k te reklame na posledni den prodeje a choutkam na daleky Vermont a snum o Niagarskych vodopadech to neni nic extra.

Koupili jsme si tedz v KFC kybl osmazenych soucastek z kurete a vyrazili zpet dom do Bostonu.

Revere je pekna ctvrt (vlastne tady se to bere jako samostatne mesto), zije tu asi hodne Italu, maji tu dobrou knihovnu, otevrenou az do 9 hodin do vecera. Stejne tak Boston je velmi pekne a ciste mesto takrka evropskeho stylu, uprostred nadherne mrakodrapy (to je asi nejpodstatnejsi rozdil oproti Evrope, kde jsou ve stredu historicke pamatky). Boston ma odhadem 3 - 5 milionu obyvatel, je tady pekne husty provoz (a je potreba davat fakt pozor, jezdi se tu jako v Italii) - trochu jsme se ale uz zorientovali.

Dnes se mi pres den povedlo zamcit klice v aute - byl jsem zrovna v bance asi pul hodinky pesky cesty od university (kde byla Petra s druhym klickem), tak jsem bylk nucen si udelat malou prochazku. Jako chodec jsem nemel na ruzich ustlano - protoze chodcu je tu strasne malo a moc se s nimi tudiz pri stavbach silnic nepocita. Amici jezdi vsude autem (i 100 metru) - a my nekdy zaciname byt jako oni.

No nic, stejne mi pripadne, ze dneska nejak placam (mimochodem, uvedomil jsem si, ze za dobu, co studuji vysokou skolu, mluvim a pisu o dost odbornejsim, ale chudsim jazykem - kde je ta kvetnatost materstiny cepovana vybornymi cestinari, na nez jsem v zivote narazil?).

Tak cau.


Druha cast Ctvrta cast

Zpet na usa.html

Zpet na hlavni stranku