Dnes je pondeli 16. cervence - za ty ctyri dny jsme zase o nejakou tu zkusenost bohatsi. Prvni veci, na kterou jsem minule zapomnel, je rizeni aut. To je tady strasne jednoduche, protoze auta maji automatiku, takze nemaji spojku a misto radici paky je u volantu packa, kterou se nastavi jedna z moznosti parkovani/jizda dozadu/neutral/jizda dopredu/jizda dopredu hodne rychle/jizda v zacpe. Rucni brzda je, ale Americani ji moc nepouzivaji (ja jo) - staci nastavit, ze se parkuje. Kdyz se nastavi jizda dopredu, tak se auto rozjede samo; kdyz se jede rychleji, tak se taky nemusi slapat na plyn, staci stisknout tlacitko na volantu a auto drzi porad stejnou rychlost (kterou lze sousednimi tlacitky zvysit nebo snizit). Auta tady maji pomerne vykonna, ale nejezdi se s nimi moc rychle - nejvyssi povolena rychlost na dalnici je 65 mil za hodinu (asi 110 km/h). Vcera jsem ridil auto v praci (byl to pick-up, nejaky Ford), to se ridi jeste lepe nez to nase, protoze to neni tak stara herka. Na ni si ale nechci stezovat, na tri mesice bude stacit. Nevyhodou je jeji vyssi spotreba (asi 13l/100 km), coz je dan za vysoky vykon. Benzin ale zase stoji mene, takze se to da zvladnout.

Tento tyden mam opet 3 volne dny (neni moc prace), zkusim si jeste na 2 dny v tydnu neco mensiho sehnat.

Na nedelnich msich byl misionar z Indie, ktery povidal, jak to tam chodi (maji tam postavenou skolu, ted stavi dum pro starsi lidi, kteri jsou nemocni), privezl krasna vanocni prani s rucne malovanymi obrazky. (Par jsem jich vzal).

Uvital bych trosku vetsi kontakt s rodilymi Americany (s Evropany, natoz pokud to jsou Cesi a Slovaci, si rozumime dobre, ale rec se tak dobre nenaucim). Uvidime... (dnes jsem v knihovne kapl na otazky ke zkouskam Toefl, snad je taky nekdy udelam). Chylim se ke konci sve prvni prectene anglicke knizky (napsal to Isaac Asimov, je to knizka o vesmiru, celkem kratka a velmi jednoducha, vhodna pro zacatek.)

Tak se mejte pekne. Ahoj!


Cau! Dnes je sobota 21. cervence - zitra bude (pokud se nemylim) pout v Osove Bitysce, tak doufam, ze se vydari. Napsala mi slecna sestra (a jeste taky Jituska Maskova), ze farni tabor se detem moc libil, a jim taky - tak at se Vam libi i zbytek prazdnin.

My jsme byli v utery s Petrem na vylete v Bilych horach (jedine pohori ve state New Hampshire) - zdolali jsme nejvyssi horu Mount Washington, ktera meri asi 6200 stop (pres 1900 metru) - je to misto, kde je udajne nejhorsi pocasi v USA, byla tu namerena nejvyssi rychlost vetru (v roce 1934, bylo to 234 mil za hodinu, to znamena pres 370 kilometru). Bile hory jsou pekne, hlavni horninou je tady zula (proto se taky nekdy New Hampshiru rika Granite state). Na samotny Mt Washington jezdi krasne vlacky (i kdyz je to dost do kopce), my jsme pochopitelne sli pesky. Aby bylo zemepisne pouceni uplne, musim dodat, ze heslem statu New Hampshire je "Live free or dye", coz v prekladu znamena "Zit svobodne, nebo umrit". Je to napsano na vsech statnich poznavacich znackach na autech. Tam si za 25 dolaru na rok muze majitel vymyslet jakykoli napis, ale my zatim mame cislo.

Dnes mam volny den (jen jsem byl rano tri hodinky u Dunkina, jako uz dvakrat tento tyden), doufam, ze se po delsi prestavce vykoupu v mori (poslednich 14 dni bylo celkem chladno, tak jsme se nekoupal). Taky budu muset zajit do pradelny, i kdyz se to snazim co nejvic odkladat.

Stale se muzu presvedcovat o tom, ze v beznem styku jsou Americani hodne prijemni (ted sem si krasne popovidal s pani v bance, pak me zas pozdravila jedna stara pani na ulici - a tak to jde porad.) Ale samozrejme lidi jsou ruzni vsude, dokonce i v Hamptonu. Jo, taky jsem si vsiml, ze manzelske pary se v kostele drzi po celou msi za ruce.

Tento tyden byly tri dny volna, ale zda se, ze prace bude pribyvat (zacina se zas delat celkem hodne a nekdy se to protahne). Tento tyden jsem byl poprve trikrat po sobe na route (to znamena, ze jsme jeli nekam stavet nebo bourat stany) - to je o hodne lepsi nez cisteni stanu a uklizeni ve sklade.

Nevim, kdy budu mit volno pristi tyden (dozvim se to az dnes vecer), ale urcite zas neco napisu. Jinak pokud nekdo zna knizku Grahama Greena Treti muz, at mi napise, abych vedel, jestli to mam precist. Je to celkem kratke.

Tak se opatrujte!

Lada.


Cau!

Dnes je pondeli 23. cervence - nemam tentokrat volny den, ale jeli jsme kolem knihovny, tak jsem se nechal vyhodit tady. Cas leti strasne rychle a ja zapominam na spoustu z toho, co tady zaziju, ale to je tak vzdy. Jeste jsem tusim nenapsal, jakym autem nas vozi do prace. To auto je stejne stare jako ja, takove svetle zlute a pripomina trochu Skodu 1203 (lepsi po motoricke strance, srovnatrelne po visualni.) Uz se nam porouchalo a jeli jsme jednou na nakladnim prostoru pick-upu (fotky mam), ale vsichni doufame, ze nam ta mila herka vydrzi do konce naseho pobytu.

Americani mile prekvapuji se zemepisnymi znalostmi (Ceskoslovensko tady zna skoro kazdy a nekdo dokonce i Ceskou republiku samotnou; jen jeden pan reagoval na Cesko tak, ze zna Moskvu.

Ceho si tady vsimame uz delsi dobu je velike plytvani - napoje se davaji v masivnich plastovych a sklenenych nadobach (kanystry ap.), ktere se pak vyhazuji. American si muze dovolit koupit takrka vsechno a nevnima prilis hodnotu veci (dneska jsme meli na obed tri pulmetrove pizzy, bylo nas na to sest - snedli sme toho pulku a pekne jsme tam nadelali).

Vypada to, ze z Exeteru odejdou tri Rusove, coz by nam popravde receno vyhovovalo - prece jen se se Slovaky a Polaky da vyjit podstatne lepe.

No, nebudu to dnes protahovat - pracovali jsme cely den na slunicku (zase je tady teplo) a navic Petr ceka na pocitac.

Tak ahoj!!!

Lada.


Nazdar bazar!!! Dnes mame stredu 25. cervence, tatka ma narozeniny a zitra bude mit mamka svatek, tak vsechno nejlepsi! Mam opet volno - dnes napisu neco o americke duverivosti. Ta snad nezna hranic, u nas by neco takoveho bylo nemyslitelne. Bude to asi zpusobeno tim, ze lidi maji respekt pro pravidla (i diky tomu, ze kdyz neco provedete, jdete hned do vezeni, v takove Kalifornii navic pokud neco provedete trikrat, tak se uplatni pravidlo trikrat a dost, to znamena - tusim - automaticky 25 let nebo dozivoti). A lidi jsou celkem bohati, takze nemaji duvod druhe oklamavat. Posudte sami: minule utery jsme na nasem vylete mimo jine zabloudili do Bretton Woods - to je misto, kde byla slavna menova konference v roce 1944. Je to krasny hotel, s bazeny, vyhlidkou na Bile hory, hraje tam dobra hudba, proste pohodicka. A je tam velke parkoviste a vepredu je tabule, kam si lidi vesi klicky od aut (nikdo ji nehlida, presto se asi auta neztraceji). Podali jsme si tam s Petrem prihlasku do zamestnani (to by bylo zuzo) - vypadalo to nadejne, ale nakonec z nasich prihlasek zjistili, ze muzeme zustat jen do zari - a oni berou jen na cely rok. Ale nevadi, i tak to bylo pekne.

Dalsi priklad americke bezstarostnosti (hranicici s nezodpovednosti) se mi stal asi pred 10 minutami. Zaparkoval jsem pred knihovnou a vedle mne stalo prazdne auto s otevrenymi okny. Na zadnim sedadle byla krabice (asi se nedopatrenim otevrela) - a v ni spousta bankovek (nevim, kolik to bylo, ale rekl bych, ze dost). Schvalne, jestli tam bude jeste za hodinu...

Radsi sem to ted nahlasil obsluze knihovny, aby se to nahodou neztratilo.

Jinak tusim, ze jsem jeste nenapsal dalsi zajimave pravidlo silnicniho provozu: odbocujete-li doprava na svetelne krizovatce, staci se podivat, jestli vam nic nekrizi cestu - a muzete po predchozim zastaveni klidne jet i na cervenou. Zadne zbytecne zdrzovani, protoze aut tady jezdi opravdu hodne (takrka kazdy dum je oblepen spoustou aut) a zacpy jsou tu celkem bezne.

Rozbil jsem si predevcirem sandalu, tak ji budu muset v praci sesit - stejnou jehlou, jakou sesivame stany (to je pekne maso, minuly tyden jsem nekolik jehel zlomil, asi nemam spravnou techniku).

Dnesni den je opet nabity prekvapenim. Rano jsme sli do Dunkin Donuts - poprve jsme zaspali, a to o vic nez hodinu (misto 3:45 jsme prisli po pate). Na spani jsme meli dost casu, ale vecer se nedalo usnout, protoze bylo opravdu nehorazne vedro - a navic velmi vlhko, coz cini vsechno jeste horsim. No, pro jednou se snad tak moc nestalo, ale nemeli bychom to opakovat (sefova takove veci opravdu nema rada). Na osmou jsem sel do kostela, potom jsem asi pul hodinu hledal jeden papir, ktery musime ofotit zamestnavateli - hledal jsem uspesne, ted uz to jen nezapomenout ofotit. Po desate jsme jeli do knihovny v Hamptonu, ale byli jsme tam jen chvilku, vezl jsem borce do prace. A kdyz uz jsem byl v Exeteru, tak jsem vyzvedl prvni udelane fotky (je tam neco nafocene z letadla - mracky a tak, moc se nam to libilo), taky nejake fotky z prace a z Bilych hor. Fotil to Petr, takze to jsou celkem pekne fotky (ja mam fotak na diapositivy, pokud neco vyjde, nebude to asi ma zasluha). Ted su v knihovne v Exeteru - jeste mozna pojedu do sousedniho mesta, kde ukazuji zivot, jaky je pod hladinou oceanu) - a taky bych si mel koupit nejake pekne bermudy, protoze ty svatecni jsem si vzal jednou do prace a uz asi nikdy svatecni nebudou.

Pak bych se mohl jit zchladit do more a na sestou hodinu nas pozvaly holky z Dunkina na nejakou party, tak uvidime. \

Tak takhle vypada muj volny den tady (nekdy ovsem zabere pul dne spanek, pokud jsme unaveny). Volne dny se musi dobre vyuzit, nebot po praci v Exeteru byvame nekdy dost utahani.

Myslim na Vas tam doma.

Ahoj.

P.S.:Po navsteve pradelny jsem zjistil, ze mamka pere dobre; nejake obleceni tady asi odrovnam. Ale nenadelam nic.


Czesc!

(Tak se rekne polsky ahoj. Ja tak Polaky zdravim, Krzystof zas rika ahoj). Od minula toho neni moc noveho - v praci to jde lepe (nemusim tak casto zustavat ve sklade a vic vyrazim na cesty, coz se mi libi). Tento tyden bude hodne narocny (nejak se nakupily zakazky, a tak bude jen jeden den volna). Vcera mel Oliver narozeniny, tak se slavilo (a protoze jsme rano delali v Dunkin Donuts, sli jsme spat az v 7 hodin). Ted jsme v knihovne (to asi uz vite) a za chvili se pojedeme vykoupat do jezera.

V sobotu nas pozvaly Americanky z Dunkina na soutez mladych talentu. Bylo to v jednom kostele (vypadal skoro jako nejaka klubovna) - vystupovaly decka z jejich domu, kde bydli celkem 66 Americanu, ucastniku kampusu Crusade for Christ. Jsou to studenti doslova z celych USA (maji tam mapu s fotkama a sipkama a opravdu to je hodne rozptylene). Pracuji ruzne po Hamptonu (ne na cely uvazek) - a jinak maji rozlicne spolecne programy. Jsou hodne sympaticti, zajimaji se o to, jak to chodi u nas. Jsou tu uz od kvetna, za 14 dni bohuzel odjedou (po vecerech se za nima budem stavovat, je to asi 5 minut od naseho domu).

Americanum staci k zabave strasne malo (napriklad troubeni klaksonem u vysokozdvizneho voziku jim dela velkou radost), jsou hodne bezprostredni.

Jo, jeste jsem zapomnel rict, ze z prace v Exeteru odeslo nekolik Americanu (jeden se uci na policajta) a dalsi asi taky odejde (byl zacatkem cervence ve vezeni, navic moc neumi delat). Jinak se ale kadr stabilizoval, uz se zname trochu vic, stejne jako zname lepe praci, a tak je vsechno prijemnejsi.

Myslim na vas doma, tak se mejte, stravte pekne zbytek prazdnin a ahoj.


Prvni cast
Treti cast

Zpet na usa.html

Zpet na hlavni stranku