Z Prahy jsme odleteli v utery 18. cervna ve 13:45 do Parize. Letadlo bylo celkem male (Boing 737), a navic melo zpozdeni. V Parizi jsme nasedli do Boingu 747 - smer Boston. To uz je letadlo opravdu velke - na palube mohlo byt asi 500 lidi. Meli sme nadherny vyhled na Francii, bylo skoro jasno. Podivat se na zem a na more z vysky pres 10 km stoji za to. Pak jsme leteli pres Atlantik, takze jsme poznali ze modra je dobra. Cestou nam davali jidlo, ale bylo tam vic plastu nez jidla, soucasti bylo treba deci vody ve stejnem kelimku jako je jogurt, voda se pak prelila do umelohmotneho salku ktery se pak vyhodil. Nebo dva malicke kousicky chleba (dohromady asi 1/4 krajice) zabalene v igelitu apod. Ale bylo toho vseho hodne, takze sme se najedli. Kdyz sme vystoupili v Bostonu, odbavili nas na imigracnim (to bylo v pohode) a pak jsme si sli pro zavazadla. To uz v pohode nebylo, protoze vetsi z mych dvou baglu a vsechen jeden Petruv bagl zustaly v Parizi. Nasli sme si tedy ubytovani v hostelu, tam bydlel Ondra - borec z Brna, tak sem s nim zasel na pivo. Druhy den rano jsme zasli na snidani a pak do knihovny na internet (slo to jen na 15 minut). A pak uz zase na letiste, odkud nam jel autobus smer Portsmouth. Autobusy v USA jezdi, ale jsou asi drazsi nez u nas, tech 140 km stalo 18 dolaru. V autobuse byli celkem 4 pasazeri, pan ridic nam dal sluchatka abychom mohli poslouchat radio.

Na nadrazi sme dlouho cekali nez pro nas prijela jedna divka z firmy, kde pracujeme. Prijeli jsme do Exeteru jiz v podvacer - tam jsme nabrali ostatni lidi jako jsme my a pokracovali do Hamptonu, kde bydlime. Americani si mysli, ze je to kousek (ptali jsme se pro pripad, ze bychom chodili doi prace pesky). Je to asi pouhych 13 mil (20 km).

Jeste ze vsude narazite na dobre lidi - vsichni cizinci, co tu pracuji jsou Rusove (zijici vsak v Litve, Lotyssku ci Estonsku), jen jeden je Slovak - Oliver. Udelal nam veceri a seznamil nas s tim, jak to tu chodi.

Ve ctvrtek byl prvni pracovni den. Pracujeme ve firme Exeter Rent-All, ktera pujcuje a stavi stany na velke oslavy a svatby. Prvni praci pro nas bylo umyvani zidli (nebo spis jejich odnaseni od umyvaciho stroje), bylo jich hodne pres tisic. Jinak zde jsou dve moznosti, co muze clovek pres den delat - bud se nekam vyjede a stavi ci bouraji se stany, nebo se zustane ve skladu a tam se stany tridi, umyvaji, nakladaji se a vykladaji nakladaky. Prace je to celkem tezka, hlavne se pracuje s tezkymi predmety (nektere stany jsou velke az 40*100 stop, to je asi 13*30 metru). Druhy den jsem mel fusku skoro 14 hodin, staveli jsme jeden takovy velky stan, byl jsme s dvbema domorodci a jeden z nich tezko snasel, ze mu moc nerozumim. S jazykem su na tom totiz bidne, hlavne s rozumenim americke vyslovnosti. Snad se to casem zlepsi, hlavne se musim naucit slovni zasobu, ktera je potreba ve sklade a pri praci.

Co se tyce ubytovani, je treba ocenit, ze bydlime (a asi az do zari bydlet budeme) kousicek od more, na ktere je videt z okna. 100 metru od nas je celkem vyhledavana plaz Hampton Beach. Na druhou stranu bydlime v apartmentu 2+1 a je nas tam celkem 7 (2 Cesi a 5 Rusu), coz je trochu dost. Zatim to vydrzime a vyhledove si najdeme neco lepsiho v okoli, coz by nemel byt problem.

Ve firme se bohuzel pracuje i v nedeli, i kdyz mene, v tydnu mame 1 az 2 volne dni, kazdy jindy podle toho, jak je dostane pridelene. Ja mam takovy den zrovna dnes, rano jsem byl v Exeteru ve meste (ma asi 13 000 obyvatel, co do plochy vsak neni o moc mensi nez Brno). Zalozil sem si ucet v bance (zatim na nem nic neni, ale obsluha byla moc ochotna, slecna se kterou sem to zakladal, me za chvilku uz predstavovala dalsi pani, ze su jako Ladislav a ze nevim, kde bych se tam dostal na internet. Pani taky nevedela, ale jak vidite, nakonec se to dalo.

Jinak musim rict, ze se mi tu celkem libi, i kdyz doma je doma. Vcera sem se poprve koupal v mori - je jeste trochu chladne, ale uz se da.

Tak se mejte pekne, az bude prilezitost, zase sem neco napisu.


Tak zase pisu. Dnes je patek 29. cervna (zatim se celkem dobre drzim pokud jde o vnimani casu). Prace je celkem dobra, ale sef je strasne orientovan na vykon a na penize a nikdo ho nema rad. Doufam, ze v pristich trech mesicich zlepsim svou anglictinu natolik, abych nemel problemy se s kymkoli bavit. S nekterymi Americany, co delaji ve firme, to ale asi moc nepujde, hodne berou drogy a oblibenym tematem konverzace jsou treba popisy halusek. Jinak neni uplne nejlepsi, ze sice mame 2 dny v tydnu volno, ale ktere to budou, se dovime az predchozi nedeli vecer. Nedele jsou tady taky pracovni, takze jestli budeme mit day-off v nedeli, je otazka stesti.

Clovek ma nekdy potize se orientovat v ruznych mernych jednotkach, mile, stopy, palce, galony a tekute trojske unce jsou v pohode, ale prevadet stupne Fahrenheita na stupne Celsia je uz horsi (dela se to tak, ze od poctu stupnu Fahrenheita se odecte 32, vydeli deviti a vynasobi peti).

Maji tady opravdu skvele vybavene knihovny, spousta knizek, novin, pristup na internet, ochotny personal - a pritom sem chodi celkem malo lidi. O tom si u nas muzeme nechat jen zdat.

Pristi tyden musime urcite jet do Portsmouthu (sousedni vetsi mesto), vyridit nejake papiry (Social Security Number). Je to dulezite a uz jsme to meli mit, ale zatim to nikomu nevadi, ze to nemame.

Maji tady strasne moc kostelu (ovsem po architektonicke strance se moc nelisi od ostatnich domu), vetsina z nich je ovsem protestantskych (napr. baptisti a metodisti). Katoliku je tady ale asi taky dost (1/4). Toz borci uz na mne cekaji, tak budu koncit a napisu, az zase budu mit volny den. Mejte se tam u nas dobre!!! (Uz se mi o domove nekolikrat zdalo).


Dnes je pondeli 2. cervence, mam opet volno. Rano jsme byli v Portsmouthu vyridit si Social Security (to je cislo, ktere tady kazdy musi mit, neco jako rodne cislo u nas, dulezite je hlavne pro zamestnavatele).

V byte nas uz bydli 8 (prisel dalsi borec z Ruska), ale usporadali jsme to tak, ze se to da vydrzet (stejne to mame hlavne na prespani, pres den tam skoro nikdo neni). Asi to zatim menit nebudeme, protoze zde mame dobre zazemi (zamestnavatel si nas odsud dopravuje do prace a z prace, mame takove veci jako lednicka, trouba, mikrovlnka, nadobi - to jinde asi samozrejme neni. Zkousime s Petrem najit si jeste nejaky part-time job (vedlejsi praci, mozna to domluvime u jednoho Slovaka v picerii). V mori se koupu skoro kazdy den (vcera jsem vynechal), za par dnu stravenych na slunicku jsem se kapanek spalil (ale ne moc, uz to skoro neboli).

pocasi je tu dost promenlive, asi o dost vlhci (jsme prece u more) a teplejsi (super jsou teple noci).Vcera byl dobry den, poklizeli jsme dva stany, jeden z nich byl u krasneho jezirka, kde jsme se vykoupali; voda tam mohla mit tak 25 stupnu.

Co se tyce pouzivani jazyka, musim konstatovat urcity pokrok, i kdyz na kdovijake pobaveni se to jeste neni. Navic mluvime hodne cesky (v Hamptonu, coz je turisticke letovisko, ale ne az tak velike) je udajne 55 Cechu - my jsme zatim potkali jen dva, narazime hlavne na Slovaky (dalsi dva prisli pracovat do nasi firmy, k tomu jeden Polak).

Az ve stredu se poprve podivam do kostela (mse jsou denne v 8 rano, nejakou dobu trvalo nez jsme to nasli a dosud jsem mel vzdy praci nebo neco vyrizoval v Exeteru). Su celkem zvedavy, jaci tam budou lidi (Petr uz v kostele byl, pry to celkem flakaji).

Ve stredu se tady bude slavit Den nezavislosti, to budou mit vsichni volno a budou mohutne oslavy, tak uvidime... Jinak jsou tady skoro vsude americke vlajky (v tuto dobu zvlaste).

Nevim, jestli bude ve stredu otevrena knihovna, dalsi volno mam ale v patek, tak snad se postesti zas neco napsat.

Tak ahoj.

Lada.


Cau, dnes je pondeli 9. cervence a mam presne 3 minuty nez zavre knihgovna, abych sdelil co je noveho. Takze> sehnali jsme si jeste druhou praci - part-time job v Dunkin Donuts, pripravujeme tam po ranech koblizky a podobne. Minuly tyden ve stredu se slavil Den nezavislosti, byly tady vsude ohnostroje. V Exeteru jsme tedy pracovali jen 4 dny. Vcera jsme si od jednoho kluka ze Slovenska, ktery tu hje uy rok, koupili auto, snad nam bude dobre slouzit. Ma obsah 3.8 litru. Zitra pojedeme na vylet. Ceskoslovenska komiunita se zase trosku rozrostla, dal uz ale asi nebude (vsichni kdo sem prijeli na prazdniny, tu uz asi sou). Tak fakt uz musim koncit, snad jeste tento tyden pridam dalsi zpravy. Ahoj. Lada.
Vcera jsme nemeli volno a do knihovny jsme zasli jen na chvilku vecer, dneska vsak volno mame, a tak zase muzu pridat par postrehu. Jeden je o Americkych uradech a vubec o styku lidi se statem. Vladne tu totiz celkem poradek a ve vecech je logika. Nikde nas zatim zbytecne nezdrzovali, vyrizovani social security nebo prihlasovani a technicka prohlidka auta trvaly par minut. Budeme si muset do mesice udelat mistni ridicske prukazy, mezinarodni tu moc neuznavaji. Jeste k tomu autu: znacka je to Mercury Cougar a jeste to ma na sobe napis Bostonian. Je to fakt dobra kara, ma jako vsechny americke auta automatickou prevodovku, je hodne velke a uvnitr pohodlne. Nejvic se mne libi elektronika - hlavne cudliky, se kterymi se nastavuje sedadalo, da se na nem poisunovat nahoru a dolu, dopredu a dozadu a soupat s operadlem. Bude to dost zrat (tipl bych takovych 15 litru na 100 km), ale na druhou stranu samotne auto stalo malo (500$).

Dneska porada sefova z Dunkin Donuts narozeninovou party - prekecal sem Petra, abychom tam sli (jeste sem na zadne americke party nebyl, tak uvidime). V Dunkinovi je to dobre, dnes sem uz daval kafe zakaznikum (neni to zadna sranda - maji 4 ruzne prichuti, 4 velikosti, do kazde se dava jiny pocet zlicek cukru a jine mnozstvi smetany, nekdy taky jina sladidla nez cukr, kdyz zakaznik naraz vychrli vsecky parametry, tak je to tezke si zapamatovat.) Koblizky tam jsou hodne sladke, i proto sou Americani tak tlusti (videl jsem tlusty manzelsky par vyvaleny na plazi - nic extra).

V nedeli a dnmeska jsme byli zase v kostele, dnes misto zpevu ke prijimani a na zaver pustili neco mezi Enyou a Vangelisem, to by se u nas stat nemohlo. Ale jinka jsou tady na nas hodni, knez vzdycky po msi vyjde pred kostel a zdravi se s lidima.

Tak se tam u nas mejte hezky a ahoj.


Dnes je ctvrtek 12. cervence (u nas doma je uz vlastne patek). Rano sem pracoval u Dunkina, uz zaciname pomalu obsluhovat zakazniky a orientovat se ve vsech druzich kavy, koblizku, zakusku a podobne. Dopoledne jsem prospal, odpoledne sel na chvilku k mori, ale pak zacalo hrmet a prset, tak jsem se vratil, neco si uvaril, trochu (ale jen opravdu malo, prece me znate) poklidil a cetl si knizku Pan Kaplan ma stale tridu rad. Napsal to Leo Rosten a je to o tride cizincu, kteri se uci anglictinu (to znamena, ze v prekladu se uci cestinu) a delaji spoustu pro nasince naprosto nesmyslnych a kouzelnych omylu (kazdy podle toho, odkud pochazi). Ta knizka fakt zvedne naladu. Ted vecer jsme zajeli (jak jste se uz asi dovtipili) s nasi ruskou spolupracovnici Tatianou do knihovny, potkali jsme jeste jednu holku z Ruska (pardon, z Estonska, ale narodnosti Rusku) - tu zase svezeme na plaz. V utery jsme byli v Exeteru v jednom obchode, kde meli spoustu starych knizek zadarmo nebo skoro zadarmo - a ze to jsou opravdu uzitecne a vzacne knihy! Platonova Ustava a ostatni dila, vykladovy anglicky slovnik, nekolik politologickych knizek, dramata od Sofokla, Ibsena, Moliera a spol - abych jmenoval jen namatkou. Takze bude co cist a z cesho se ucit anglicky. Anglictina toitiz obsas dostava na frak (diky hodne kontaktum s Cechy a Slovaky - je to ale logicke, ze se dame dohromady, kdyz nas je tu tolik).

Jedna zajimava vec: jezdi tu dost mladych holek (i borcu) v autech a pokrikuji na atraktivni osoby opacneho pohlavi - ale hned zase zdrhnou.

Myslim na Vas na vsechny doma a modlim se za vas.


Druha cast

Zpet na usa.html

Zpet na hlavni stranku