Fakulta sociálních studií MU

 

 

 

Rakouská lidová strana

a volby 1999

(seminární práce do předmětu Volby a politické strany)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ladislav Koubek

Politologie - psychologie

V tomto příspěvku bych se chtěl popsat aktuální pozici Rakouské lidové strany v rakouském stranickopolitickém systému a to, jak byla ovlivněna letošními volbami – to všechno se zřetelem k vývoji stranickopolitického systému v celém poválečném období. Dotknu se i některých možností, které má ÖVP v současné poněkud komplikované situaci vyjednávání o nové vládě – o tom, jak bude vypadat nová rakouská vláda, se ovšem do Nového roku nedozvíme.

1. ÖVP a politický vývoj v Rakousku ve druhé polovině XX. století

ÖVP byla založena v dubnu 1945 a je ideovou pokračovatelkou prvorepublikové Křesťanskosociální strany (CSP), vůči níž se vymezila přihlášením se k parlamentní demokracii a k rakouskému národu, po níž však zdědila některé funkcionáře a také společenské skupiny, jež ji podporují (zemědělci, živnostníci, úředníci).1) V politickém spektru poválečného Rakouska zaujala velmi brzy pozici jedné ze dvou velkých stran, přičemž representovala stejně jako CSP zájmy katolicko-konservativní subkultury (tzv. tábora)2). Největší podporu našla u konservativního rolnictva a maloburžoazie.

Spolu s SPÖ (zastupující hlavně dělníky a nekatolickou inteligenci) vytlačily na okraj tzv. třetí tábor (antiklerikální a antisocialistický) a staly se dvěma zcela dominujícími stranami na rakouské politické scéně.3) ÖVP přitom byla až do roku 1970 větší stranou, které připadal kancléřský úřad a jež stavěla důležité ministry4). V poválečném období byla rétorika těchto dvou stran velmi konfliktní, obě se navzájem obviňovaly z nekalých úmyslů a ohrožování demokracie a za svůj volební cíl deklarovaly dosažení rovnováhy v moci. To se však příliš neprojevovalo ve vládách, které spolu sestavovaly až do roku 1966 a kde dovedly najít shodu ve většině otázek. Za tu dobu se ideologická vzdálenost obou stran podstatně zmenšila. V roce 1966 ÖVP sestavila první jednobarevnou poválečnou vládu, po níž následovala série jednobarevných vlád SPÖ. To bylo důležité vzhledem k tomu, že se všichni mohli přesvědčit o tom, že ani jedna z těchto stran není ohrožením pro demokracii.

Systém politických stran druhé rakouské republiky je ovlivněn celou řadou kulturních faktorů. Především je to fakt, že každá ze dvou dominujících subkultur si vytvořila množství vzdělávacích, profesních, či kulturních sdružení zajišťujících, aby člověk mohl celý život prožít v prostředí dané subkultury. Příslušníci každého tábora byli svému táboru velmi silně oddáni a nedůvěřovali druhému táboru5). Toto umožnilo silné proniknutí politiky do společenského a ekonomického systému. Tak mělo (a dosud má) Rakousko ojediněle vysoký podíl členů stran v obyvatelstvu. To, že špičky obou stran se dokázaly vzájemně bez problémů přizpůsobit, je jedním z důležitých faktorů, které ovlivňovaly stranickopolitický systém. Přitom dohoda zacházela mnohdy velmi daleko – strany si rozdělovaly posty ve veřejném sektoru, v podnicích či školách (tzv. systém proporce). O různých otázkách nerozhodovala vláda, ale koaliční výbor, na provádění politiky měly vliv zájmové skupiny navázané na ÖVP a SPÖ.6) Členství v jedné ze stran bylo téměř nezbytné ke získání mnohých funkcí, Rakušané časem nabyli částečně oprávněný dojem, že jako straníci získají snáze práci nebo bydlení.

Dominance lidovců a sociálních demokratů trvala minimálně do roku 1986, kdy poprvé po dlouhé době součet podílů hlasů, odevzdaných ve volbách těmto stranám, klesl pod 90%. Efektivní počet stran zastoupených v parlamentu se pohyboval v letech 1949 – 1983 v rozmezí 2,14 – 2,54 s tím, že po většinu tohoto období činil zhruba 2,2.7) Svou formou byl tedy politický systém Rakouska bipartistický, ale co se týče mechanismů jeho fungování, lze spíše hovořit o umírněném pluralismu (použijeme-li Sartoriho typologii) – pro to svědčí například nízká alternace vládnoucích stran (toto pochopitelně neplatí pro období jednobarevných vlád SPÖ, které lze označit za dobu predominance)8).

Od roku 1986 (počátek výrazného posilování FPÖ a vstup Zelených do parlamentu) je pak umírněný pluralismus patrný i ve formě stranickopolitického systému. Efektivní počet stran zastoupených v parlamentu postupně vzrostl až na 3,78 v roce 1994 (letos 3,39 díky propadu liberálů pod 4%). Součet hlasů ÖVP a SPÖ významně poklesl až na letošních 60,0%.

Oslabení bývalých obrů a nástup ostatních stran mají celou řadu příčin. Mezi nimi lze uvést rozvolnění vazeb občanů ke dvěma hlavním táborům, representovaným SPÖ a ÖVP (díky změnám v profesní struktuře obyvatelstva, urbanizaci, sekularizaci, zvyšující se geografické a sociální mobilitě, růstu úrovně vzdělání)9). Dále je to nesmiřitelná rétorika Jörga Haidera, který horuje proti infiltraci stran do oblastí, kde se lidovci a soc. dem. zabydleli a jež by politikou neměly být ovlivněny – a také jistá touha po změně ztrnulých poměrů – vždyť SPÖ staví kancléře nepřetržitě už skoro 30 let a její koalice s ÖVP trvá už 13 let. Svou roli jistě sehrávají i nové poměry ve světě po roce 1989, které přinášejí mnohé výzvy (evropská integrace, bezpečnostní otázky). Poměrný volební systém způsobuje, že pokles podpory ÖVP a SPÖ, který započal ve 2. polovině 80. let, se okamžitě začal projevovat i ve složení Národní rady.

2. Politická situace před letošními volbami a předvolební kampaň

Výše zmíněný trend poklesu podpory dosavadních vládních stran pokračoval i v minulém volebním období. Navíc ÖVP a SPÖ mají rozdílné pohledy na některé nové problémy, před nimiž Rakousko stojí. To se projevovalo zvýšenou mírou soutěže mezi těmito dvěma stranami a konflikty v konkrétních otázkách – lidovci a sociální demokraté mají naprosto odlišný pohled na bezpečnostní politiku (“Od ostatních stran nás dělí světy v evropské politice, od SPÖ nás dělí vznikající propasti v bezpečnostní politice.”) 10) a dále např. na podporu rodiny, což je jeden z ústředních bodů profilace současné ÖVP11), ale i FPÖ. Zde se vládní strany neshodují například na některých aspektech vyplácení sociálních dávek, dále je ÖVP přirozeně proti registrovanému partnerství osob stejného pohlaví. Spory v koalici se objevovaly dlouhou dobu a už počátkem roku se spekulovalo o předsunutí termínu voleb, které se nakonec neuskutečnilo.

Z těchto konfliktů nejvíce získávali svobodní, a když začaly průzkumy ukazovat, že podpora FPÖ se podpoře ÖVP vyrovnala, či ji spíše předstihla, museli se lidovci změnit svou strategii a začít se vymezovat vůči FPÖ – a to především v otázkách jako je rozšiřování EU či poukazování na příliš radikální vztah svobodných k cizincům. ÖVP rovněž přebrala do jisté míry kritiku dosavadního systému vládnutí koalice s tím, že pokud bude koalice s SPÖ obnovena i po volbách, bude muset vypadat a pracovat zcela jinak.

Lidovci se prezentovali jako strana, z níž vycházely a vycházejí impulsy pro důležitá rozhodnutí, což je zčásti akceptováno i veřejností (“Bez ÖVP by nebylo zásadních daňových reforem let 1989 a 1994. Také zásluha menšího koaličního partnera na politické integraci je evidentní. Nemluvě o politických předpokladech pro ozdravění státního rozpočtu se zřetelem k Evropské měnové unii.”) 12) Událostí, která částečně ovlivnila předvolební kampaň, byly také zemské volby ve Vorarlbersku, kde ÖVP ztratila 14 dní před celostátními volbami poslední absolutní většinu. To vzal vážně např. hornorakouský šéf lidovců Josef Pühringer, většina lidoveckých politiků to však nebrala na velkou váhu.

Součástí kampaně byly i spekulace o tom, s kým budou lidovci po volbách spolupracovat – zvláště levicové strany upozorňovaly na možnou koalici ÖVP a FPÖ. Představitelé ÖVP ovšem odmítali před volbami o koalicích diskutovat.

Na nepříznivé výsledky průzkumu reagoval vicekancléř Schüssel prohlášením o odchodu ÖVP do opozice v případě, že se ve volbách umístí až na třetím místě. To zapůsobilo na mnoho voličů, kterým ležela na srdci stabilita politického systému a kteří se obávali dalšího případného vývoje – a také možná působení svobodných - a dali tak přednost dosavadní koalici. K podpoře “své” strany to přimělo zejména voliče ÖVP z roku 1995, ze kterých se letos k volbám nedostavila pouhá 3%13) (narozdíl od ostatních stran). Tito voliči se rozhodovali často na poslední chvíli. Na mnoho lidí zapůsobila i poslední předvolební diskuse v televizi, v níž W. Schüssel vyvolal mnohem lepší dojem než kandidát svobodných T. Prinzhorn. Plných 12% voličů ÖVP se rozhodlo pro volbu této strany až v posledních dnech před volbami – u SPÖ i FPÖ činí tento podíl 7%. Tato úspěšná mobilizace je hlavní příčinou pouze mírného poklesu volebního zisku ÖVP, a tedy zdržení sestupného trendu, který je v devadesátých letech zcela evidentní (s výjimkou voleb v r. 1995, které ovšem byly mimořádné). Na druhou stranu se nepodařilo oslovit nevoliče, jimž hrozba odchodu do opozice připadla lhostejná – to jsou především nevoliči a voliči FPÖ z r. 1995.

3. Program ÖVP

Na tomto místě bych se chtěl trochu více zmínit o některých programových zásadách, které lidovci v poslední době nejvíce akcentují. Volební program pro letošní volby14) obsahuje pět hlavních kapitol – lepší hospodářská politika (snížení daňové kvóty, snížení schodku rozpočtu, jiná strukturace výdajů – více na vědu (2,5% HDP) a vzdělávání, liberalizace trhu s energií, ochrana dat na Internetu), záležitosti rodin (ochrana dětí – méně násilí v televizi, což se týká i ORF, více sociálních dávek pro rodiny s dětmi, zakotvení zmínky o podpoře rodin do ústavy, nulová tolerance k drogám), bezpečnost každodenního života (otázky boje proti zločinnosti, pornografie, otázky udělování občanství, vstup do NATO – ale za určitých podmínek jako např. nepřítomnost jaderných zbraní na území Rakouska apod.), vzdělání pro 21. století (zachovat povinnou výuku náboženství, přizpůsobení vzdělávacího programu pro nadané, stanovení standardů pro všechny druhy škol) a aktivní občanská společnost (podpora nejrůznějších sdružení a občanských iniciativ, odpočitatelnost příspěvků veřejně prospěšným organizacím z daní).

Jak již bylo řečeno, program ÖVP se rozchází s programem SPÖ v oblasti bezpečnosti a rodiny, s FPÖ pak v oblasti evropské integrace (méně již ve zpřísnění imigrační politiky, kde ale svobodní používají mnohem silnější rétoriku). S časovým odstupem je ale patrné, že svobodní svou rétoriku v těchto oblastech zmírňují a že ze sebe chtějí udělat “přijatelnou” vládní stranu. Se svobodnými se lidovci shodnou na podpoře rodiny. V tom všem lze vidět základ možného budoucího sblížení (snad i spolupráce) těchto dvou stran.

4. Výsledek voleb:

Konečné celkové volební výsledky:18)

Strana

Hlasů

Procenta

Mandáty

SPÖ

1 532 448

33,15

65

ÖVP

1 243 672

26,91

52

FPÖ

1 244 087

26,91

52

Zelení

342 260

7,40

14

LIF

168 612

3,65

0

Ostatní

91 275

1,97

0

Oprávnění voliči

5 838 373

Volební účast

80,42 %

Platných hlasů

4 622 354

Po sečtení hlasů odevzdaných v samotném Rakousku zaostávala ÖVP za FPÖ asi o 14 000 hlasů, a bylo tak možné, že po přičtení ca. 200 000 hlasů odevzdaných v cizině se nakonec přece jen dostane na druhé místo. Toto se nakonec málem stalo – konečný rozdíl činí jen 415 hlasů; tak malý rozdíl mezi dvěma velkými stranami je ojedinělý. Přes prohru s FPÖ je ÖVP se svým výsledkem spokojena, z voleb odešla oslabena méně než SPÖ, což přijali lidovci se zadostiučiněním. Důvod přikládají své dosavadní práci v koalici a některým věcem, na kterých se ÖVP aktivně podílela – např. připojení Rakouska k EU (a zvláště k měnové unii) nebo daňové reformy.

Podívejme se nyní blíže na to, jak je lidová strana oblíbená mezi různými skupinami voličů, což napomůže ke zhodnocení současného postavení strany v rakouské společnosti a také ke zhodnocení úspěšnosti volební kampaně.

  1. Sociodemografické skupiny:
  2. Lidovou stranu volilo 26% mužů 10) a 27% žen – podíl obou pohlaví je tedy vyrovnaný. Varovné jsou ale pro lidovce výsledky hlasování jednotlivých věkových skupin – volilo je jen 17% voličů do 29 let, a naopak největší podporu nacházejí u starších věkových skupin. Toto je do jisté míry dáno větší vázaností starší generace na výše zmíněné tábory a tím, že ve vyšším věku lidé zpravidla hlasují konsistentněji – a v Rakousku tedy jejich hlasování více odpovídá výsledkům voleb z dob, kdy ÖVP dosahovala podstatně lepších výsledků. Zajímavé ale je, že u mladých propadla ÖVP více než SPÖ. Vysvětlením může být, že mladí voliči jsou méně začleněni do konzervativního tábora podporujícího ÖVP – čehož důkazem může být i jejich slabší vazba k církvi (59% lidí navštěvujících pravidelně bohoslužby volilo ÖVP 17), v této skupině je mladá generace reprezentována podprůměrně).

    Hlasování podle věku a povolání:

    Strana

    SPÖ

    ÖVP

    FPÖ

    Zel.

    LIF

    Do 29 let

    25

    17

    35

    13

    4

    30-44 let

    32

    23

    29

    8

    4

    45-59 let

    35

    32

    21

    5

    4

    60-69 let

    39

    35

    21

    1

    2

    70 a více let

    39

    31

    25

    2

    0

    Samostatná volná povolání

    10

    41

    33

    7

    8

    Úředníci, veřejná služba

    33

    30

    20

    12

    3

    Zaměstnanci

    36

    23

    22

    10

    5

    Kvalifikovaní pracovníci, předáci, mistři

    31

    13

    48

    3

    1

    Dělníci (nekvalifikovaní a zaučení)

    40

    10

    45

    1

    1

    Rolníci

    1

    87

    10

    2

    0

    Důchodci

    43

    30

    24

    1

    1

    Ženy v domácnosti

    33

    26

    25

    6

    2

    Studenti

    21

    18

    23

    20

    10

    ÖVP je stále nejsilnější stranou u lidí majících volná povolání - a především u zemědělců (kteří zůstali jedinou skupinou s absolutně převažující volbou některé ze stran). Relativně vysoké podíly si ÖVP drží u úředníků a důchodců, naopak je tomu u dělníků a v menší míře i studentů.

    Zajímavé je sledovat, jak se mění preference jednotlivých skupin v dlouhodobém měřítku – ÖVP ztratila oproti roku 1986 celkově 14,4% hlasů – u voličů do 29 let snížila svůj podíl o 16% (z 33 na 17) a podobně i u ostatních skupin; nebylo tomu tak jen u zmíněných zemědělců, a také u úředníků (z 33 na 30%, přičemž v r. 1995 to bylo pouhých 20% - to lze možná zdůvodnit jistým zájmem úřednictva na politické stabilitě, a tak v r. 1995 lidovce nevolili proto, že to byli právě oni, kdo předčasné volby vyvolal; letos se naopak úředníci k ÖVP vrátili, protože si více přejí přetrvání stávající koalice).

  3. Proudy podpory mezi stranami

Z voličů, kteří volili ÖVP v minulých volbách, volilo tentokrát 141 00018) svobodné, 36 000 SPÖ (?19)) a 22 000 Zelené18). Naopak 57 000 bývalých voličů SPÖ volilo tentokrát lidovce18) a stejně učinilo i 22 000 voličů Zelených18). FPÖ dali svůj hlas patrně především lidé nespokojení s vládnutím koalice a lidé, kteří už nevěřili, že po volbách by koalice mohla začít fungovat jinak. Voličů, kteří přešli od FPÖ k ÖVP, je zanedbatelný počet (dle analýzy prof. Neuwirtha jen 1000).20) Počet voličů, které si vyměnily dosavadní vládní strany, z analýz jednoznačně nevyplývá. 19) Již jsem zmínil jen malý odchod voličů ÖVP z r. 1995 k nevoličům (44 000 proti 146 000 od SPÖ a 116 000 od FPÖ; SPÖ nenašla v kampani dostatečně silný motiv, aby voliče přilákala opět k urnám a voliči svobodných jsou na tuto stranu podstatně méně vázáni, než je tomu u dosavadních vládních stran).

Tabulka volebního chování voličů 1999 podle toho, jak volili v r. 1995:

V procentech volili…

SPÖ

ÖVP

FPÖ

Zelení

LIF

Voliči SPÖ 1995

81

2

10

4

1

Voliči ÖVP 1995

4

80

9

3

2

Voliči FPÖ 1995

4

3

91

1

0

Voliči Zelených 1995

13

17

7

52

10

Voliči LIF 1995

10

20

8

21

40

Nevoliči 1995

30

4

31

6

2

Je zřetelné, že relativně nejvíce se k lidovcům obraceli bývalí voliči malých parlamentních stran, velice málo pak ve srovnání se svou podporou ostatním stranám nevoliči.

Moment rozhodnutí

Definitivní rozhodnutí

Několik dní před volbami

1-2 týdny

Dříve

Celkem

11

9

80

SPÖ

7

8

85

ÖVP

12

6

82

FPÖ

7

8

85

Zelení

22

21

57

LIF

24

16

60

(Tabulka je okomentována v pasáži o předvolební kampani.)

Výsledky ÖVP podle spolkových zemí:

 

Vídeň

Dolní Rakousko

Horní Rakousko

Burgenland

1999

16,2

33,0

28,7

30,7

1995

19,5

34,5

29,5

31,9

Vorarlbersko

Štýrsko

Korutany

Salzburg

Tyrolsko

35,2

26,8

16,1

27,8

32,9

34,1

29,5

18,5

29,1

31,3

ÖVP se těší podpoře zejména ve venkovských oblastech Vorarlberska, Tyrolska a Dolního Rakouska. Jediné země, kde zlepšila svůj volební zisk, jsou právě Tyrolsko a Vorarlbersko; jsou to však také jediné země, kde ÖVP v roce 1995 ztratila – a to výrazně. Malou podporou disponuje ve velkých městech a v průmyslových regionech, což je známá věc, související s lokalizací příznivců konservativního tábora.

Důvody volby ÖVP:

Voličstvo strany se dá dobře poznat podle důvodů, které pro volbu strany deklaruje. U ÖVP je ze všech stran nejvíce voličů, kteří ji volí jako zástupkyni svých zájmů, popř. tradice. Takových voličů má dost i SPÖ (62%), ostatní strany méně. To souvisí s tím, že ÖVP a SPÖ v minulosti (a vlastně stále) representují zájmy dvou zmiňovaných subkultur, přirozeně je zastoupení tohoto důvodu vyšší u stálých voličů. Dalším důležitým důvodem je zachování stabilních poměrů, k tomu lze přiřadit důvod, aby lidovci nebyli předstiženi svobodnými. To bylo motivem hlavně pro nekmenové voliče, kteří se bojí možného silného postavení Haiderovy strany a odchodu ÖVP do oposice. Hospodářským kompetencím lidovců lidé věří díky tlaku ÖVP na změny v rozpočtu a daňovým reformám proběhnuvších z jejich iniciativy. Osoba vicekancléře Schüssela je pro voliče podstatně méně přitažlivá než osoby ostatních šéfů stran (Klima – 35%, Haider 40%, Van der Bellen 57%, Schmidtová 55%).

Jmenované důvody:

Celkem

Kmenoví voliči

Noví voliči ÖVP

- nejvíce zastupuje mé zájmy, popř. z tradice

69

72

46

- Aby v Rakousku nenastaly nestabilní poměry

44

43

50

- protože ÖVP více rozumí hospodářství

44

46

31

- Aby nebyla předstižena FPÖ

40

38

59

- Protože se zasazuje za podporu rodin

35

35

41

- Kvůli osobě W. Schüssela

22

22

20

(Pozn.: Voliči vybírali z nabídnutých možností)

5. Povolební jednání

Volební výsledek jasně udává, které strany se mají šanci zúčastnit jednání o sestavení nové vlády – ta musí získat podporu dvou ze tří největších stran a vzhledem k tomu, že SPÖ vylučuje vládu se svobodnými, hraje postoj ÖVP klíčovou roli. Ovšem ÖVP před volbami prohlásila, že 3. místo se rovná odchodu do opozice – a tak se čekalo do 12. října na definitivní výsledky. Třetí místo bylo potvrzeno, a nastala tak patová situace, kdy je sestavení většinové vlády nemožné bez změny stanoviska lidovců. President Klestil nepověřil dosavadního premiéra Klimu další týden po vyhlášení výsledků sestavením vlády, jek se čekalo – Klima byl zatím pověřen pouze vedením rozhovorů o programových otázkách. Ty se vedly pod dobu asi šesti týdnů a strany si vyjasňovaly své postoje v různých otázkách.

ÖVP má v současné době tři jasně definované možnosti. Buď opět zformuje vládu se sociálními demokraty – toto si přeje nejvíce Rakušanů (v den voleb si tuto možnost přálo 47% proti 16% zastánců koalice lidovců a svobodných, začátkem prosince chce lidovce ve vládě 63% a v oposici 22% Rakušanů21)). Pokud se chce ÖVP vyhnout dalšímu poklesu podpory a růstu FPÖ, musela by tato vláda provést řadu změn; především se vypořádat s proporčním systémem, praktikovaným při přidělování postů ve státní správě, školách a některých firmách. SPÖ by v této vládě byla pod silnějším tlakem s vědomím, že lidovci mohou kdykoliv odejít. Na druhou stranu je tato varianta spojena s rizikem, že způsob vládnutí koalice se oproti minulosti příliš nezmění (zvláště některé části SPÖ se vyslovují proti změnám) – to by přineslo další posílení FPÖ v příštích volbách možná právě na úkor ÖVP, kterou by voliči považovali za neschopnou prosadit potřebné změny.

Druhou možností je vytvoření vlády s FPÖ – Jörg Haider by v tomto případě možná lidovcům (resp. W. Schüsselovi) přenechal post kancléře. Taková vláda by se s proporčním systémem vypořádala snáze; usilovala by o vstup do NATO a realizovala politiku podpory rodin, kterou mají obě strany ve svém programu. Na druhou stranu by ale Rakousku nastaly mezinárodně-politické problémy (hned po volbách se důrazně ozval Izrael, ale ochlazení by nastalo i ve vztahu k dalším zemím. Nezanedbatelná je i případná izolace Rakouska v EU – domnívám se však, že ta by nebylo tak velká vzhledem k již zmiňovanému otupení Haiderovy rétoriky).

Třetí možností je, že lidovci opravdu zůstanou v oposici – tomuto řešení dávala ÖVP deklarativně po volbách přednost, nicméně už to není řešení zdaleka jisté. Ačkoli ještě 29. listopadu předseda poslaneckého klubu Khol prohlásil, že kurs směřování do opozice platí, vicekancléř Schüssel začátkem prosince prohlásil, že bude ve straně prosazovat neodmítnutí koaličních jednání s SPÖ 22) - a prosadit to nebylo nikterak obtížné. Podařilo se to 13. prosince – předsednictvo strany jednohlasně Schüssela podpořilo a umožnilo mu podílet se na jednáních o sestavení nové vlády. Pro jednání o vládě si lidovci ovšem kladou podmínky – těmi jsou síla ke změně, síla prosazovat rozhodnutí a programová shoda. Lidovci se tedy zúčastní jednání s SPÖ – jasno by mělo být do poloviny ledna, neznamená to však, že obnovení staronové koalice je jisté. V případě neúspěchu jednání totiž přichází v úvahu jednání s FPÖ, ÖVP se navíc stále úplně nevzdala odchodu do opozice.

Lidová strana má každopádně v rakouském stranickopolitickém systému své pevné místo – i když má problémy s oslovováním nových voličů. Budoucnost přinese odpověď na otázku, zda přeruší svou spolupráci se sociálními demokraty, vyhoví volání velké části obyvatel po změně a ponese vládní zodpovědnost spolu se svobodnými – ještě zajímavější bude sledovat, zda se jí postavení jedné ze dvou nejsilnějších stran povede znova získat, anebo zda je svobodným přenechá nastálo.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Poznámky:

1) Internetová presentace Rakouska (http://www.aeiou.at/aeiou.encyclop.o/o804195.htm)

2) Luther, K.L.: Austria:From Moderate to Polarized Pluralism? In:Broughton, D. a Donovan,M.:Changing Party Systems in Western Europe, Pinter, London 1999 - s. 119 a pozn. s. 142

3) ibid., s.119

4) Internetová presentace Rakouska (http://www.aeiou.at/aeiou.encyclop.o/o804195.htm)

5) Luther, K.L.: Austria:From Moderate to Polarized Pluralism? In:Broughton, D. a Donovan,M.:Changing Party Systems in Western Europe, Pinter, London 1999 - s. 123

6) ibid., s. 126

7) Efektivní počet stran podle Laakso a Taagepera

8) Viz. pozn. 2, s. 139

9) ibid., s. 130

10) W. Schüssel v rozhovoru pro Die Presse, 31.7.1999

11) Grunsatzprogramm der ÖVP (http://www.oevp.at/bp/service/gruprog/gruprog0.htm)-s. 17 – rodině je v něm věnováno dost místa

12) Kmentář Die Presse 13.9.1999

13) FESSEL-GfK, Exit Poll (1999). Všechny neoznačené tabulky pocházejí z tohoto průzkumu. Tato data jsou uveřejněna ve studii Analyse der Nationalratswahl 1999 (Muster, Trends und Entscheidungsmotive) provedené Univ.-Prof. Dr. Fritz Plasser (Uni Innsbruck), Univ.-Doz. Dr. Peter A. Ulram (FESSEL-GfK), Dr. Franz Sommer (ZAP) – je k disposici na adrese http://www.zap.or.at/1010.html

14) Volební program ÖVP (http://www.oevp.at/bp/aktuell/files/wprg99/dok1.htm) – volební program ÖVP

15) Výsledky voleb na stránce ministerstva vnitra: (http://www.bmi.gv.at/Wahlen/nrw/nrw99gesamt.html)

16) FESSEL-GfK, Exit Poll (1999)

17) FESSEL-GfK, Exit Poll (1999)

18) Wahlanalyse – Sora institut (http://www.elections.at/wsa1999_NR.html)

19) Podle analýzy Sora od SPÖ k ÖVP 57000 voličů, podle prof. Neuwirtha téměř žádní

20) Analýza volebního chování Univ. Prof. Dr. Ericha Neuwirtha. (http://sunsite.univie.ac.at/Austria/elections/wstrom99/WstromNRW99.htm) – Čísla udávaná jednotlivými analýzami se od sebe liší, ovšem v základních směrech pohybu voličů se shodují, lze se proto o ně aspoň částečně opřít.

21) Internetové stránky ÖVP (http://www.oevp.at/bp/aktuell/files/bpvst01/dok1.htm)

22) W. Schüssel v pořadu Pressestunde 5.12.1999 “Jsme jediná strana, které může …jednat se všemi. Stali jsme se pravým středem Rakouska, a bylo by proto nesmyslné, kdybychom se uzavírali takovým rozhovorům.”